Erasmus v Rumunsku

Rumunsko je země, která voní dobrodružstvím, a proto se šest našich borců z osmého a devátého ročníku („gang českých frajerů“ – jak jim bylo přezdíváno) rozhodlo ji navštívit. A zážitků je tolik, že se o nich dá napsat kniha.

Byli jsme uchváceni místní přírodou, která je nádherná a divoká. Což dokazuje to, že během projíždění transylvánskými lesy (to jsme se vraceli z hradu hraběte Drákuly) se nám přihodilo nečekané – viděli jsme medvěda. Pokud čekáte, že v takové situaci se dupne plyn, jste na omylu. Řidič autobus zastavil, aby se děti mohly řádně pokochat a ještě medvědovi hodil kus sekané, co mu zbyla od svačiny.

Ve škole (která je velmi hezká, pomineme-li, že po ní běžně pobíhají toulaví mini psi) chlapci strávili dva dny a mimo jiné prezentovali svou zemi a školu. Protože na Balkáně vládne klid a pohoda, se speciálním programem si hlavu nikdo moc nelámal. A tak naši chlapci byli vhozeni do běžné výuky a zúčastnili se hodin chemie, dějepisu i rumunštiny. (Po tomto zážitku konstatovali, že výuka v České republice a přístup učitelů k žákům je na velmi vysoké úrovni).

Samostatnou kapitolu tvoří rumunská doprava, kterou lze shrnout do památné věty Matěje Bitmana: „V týhle zemi je zakázáno se poutat, kdo má pás, dostane pokutu.“ Mimochodem, na silnicích nejsou předjížděny pouze automobily, ale velmi často povozy tažené koňmi či krávy.

Jste-li dobrodruzi, určitě vám doporučujeme Rumunsko navštívit. Čekají vás hluboké lesy, nádherné výhledy, famózní kuchyně a milí a pohostinní lidé. Pokud ale vyžadujete pohodlí, na které jste zvyklí, nejezděte tam. My jsme na studijní cestu vyslali šest chlapců a maminkám jsme vraceli zocelené.