Erasmus+ na Mallorce

Program Erasmus+ pokračuje! Ve dnech 20. – 26.10. 2019 se uskutečnilo setkání ve španělském městě Lloseta. Za naši školu nás reprezentovalo šest žáků a tři vyučující.

Lloseta se nachází na největším z Baleárských ostrovů, Mallorce, a tak jsme všichni očekávali krásné počasí. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme dorazili a ono pršelo a pršelo a pršelo. Naše nadšení to však nezmírnilo. Už na letišti jsme byli vřele přivítáni španělskými rodinami, které nás svým objímáním a radostí ze setkání ubezpečily o tom, že prožijeme krásný týden.

V pondělí jsme se vydali do školy v Llosetě. Škola je to veliká, navštěvuje ji přes 600 žáků. Španělský systém vzdělávání je jiný, než je náš. Základní školou je míněno prvních šest ročníků, od sedmého děti navštěvují střední školu. Nejstarším žákům ve škole je tedy 12 let. Jiný je i způsob výuky. Španělé jsou živelní, a tak děti pracují především ve skupinách, často i na zemi a neustále se všude tvoří. Pestrost a bohatost výtvarných potřeb nás fascinovala. Škola má také obrovskou tělocvičnu a veliká venkovní sportoviště (např. i na tenis). Na druhé straně však postrádá technické zařízení. ICT učebna na škole není, smart tabule ve třídě není samozřejmostí.

V úterý jsme plnili naše projektové povinnosti, navštívili jsme místní rádio a televizní stanici, někteří z nás se objevili i v živých záběrech. Odpoledne se umoudřilo počasí a my si mohli prohlédnout hlavní město Mallorky, Palmu.

Další dny už byly výletní. Viděli jsme místní jeskyně, nádherné hory (které jsou součástí světového dědictví UNESCO), děti si díky vodním aktivitám užily moře. Ve čtvrtek večer se konalo velké setkání v místním divadle, na které přišli zástupci města, školy, Národní agentury Španělska a samozřejmě všechny děti a jejich rodiče. Následoval velký mejdan, na kterém se tančilo a zpívalo až do pozdních hodin.

Co říci závěrem? Výjezd splnil svůj účel. Naše děti se osamostatnily a krásně rozmluvily anglicky (i španělsky). Za učitelský tým říkám, že jsem byla zpočátku poněkud rozčarovaná. V porovnání s italským, německým a českým setkáním se to španělské nevěnovalo projektovým aktivitám jako takovým ve velké míře. Jinými slovy: splnilo se to nejnutnější. Koncem týdne můj přísný český náhled však postupně odezněl a říkala jsem si: Copak to jde? Copak jde aplikovat naše striktní česko-německá pravidla na místo, kde i na konci října kvetou keře a květiny, kde se stále dá plavat v křišťálově čistém moři a kde slunce pálí tak, že se až točí hlava?

Poznali jsme jinou mentalitu a jiný způsob života. Celý týden nás provázelo lidské teplo, vřelost a úsměvy. Jako suvenýr jsme si do sychravých českých dní přivezli španělské slunce v srdcích a poznatek, že není na škodu žít i zde občas trochu….maňána.